Solidarita doma, aneb přes les není vidět strom?

Událost Brexitu nám téměř nabourala Maslowovu pyramidu a v posledních dnech téměř překonala potřeby jíst, pít a rozmnožovati se. Minula snad málokoho a rozvinula vlnu diskusí a osobních, či převzatých názorů. Je to hezké, ale ...

V den, kdy 17,4 milionu voličů rozhodlo o budoucnosti Britů a možná i Evropy se rozjelo mnoho debat. Některé zněly věrohodně, jiné fabulovali a další věštily černé dny Evropy. Diskuse co budou dělat Britové bez EU? Co bude dělat EU bez Britů? O kolik desetin klesla Libra a že londýnští muslimové na rozdíl od křesťanů většinově volili setrvaní v EU. Popravdě aby ne, když v jádru díky EU jsou někteří tam, kde jsou .. a to platí pro oboje. A pak opakované otázky ekonomické budoucností impéria, které má své výsluní dávno za sebou. A samozřejmě monology politických reprezentantů, simulující „polynárodní„ smýšlení.

Samozřejmě nic proti tomu, k situaci to patří a zaslouží si to. Je to velký milník Evropy z pohledu politiky a existence. Nicméně mi posléze v hlavě bušila jedna otázka silou pervitinového permoníka.
Co na to naše Evropská solidarita?

Poté co jsme všichni „opatlaní“ jak ranní rohlík medem migračními problémy, kvótami, solidaritou, humanitou a snahou pomáhat potřebným, mi do myšlenek naskočil otazník, zda my, solidární členské země EU dokážeme pomoci i sami sobě, čili Evropským zemím? Zda budeme natolik otevřeni skutečnostem a našim blízkým britským přátelům půjdeme vstříct a budeme se snažit, aby se co nejrychleji stabilizovali a urovnali vzniklé změny? Nebo jim dáme najevo, jací jsou „zrádci“, a raději budeme pomáhat jinde a dáme jim najevo, jak je nepotřebujeme, ale naopak oni potřebují nás? A nebo si všichni budeme hledat svůj koutek, kde si budeme masírovat ego?

Osobně doufám, že tato událost je dostatečně silná na to, abychom se opět začali věnovat věcem přinášející prosperitu a spokojenost nás samých se sebou. Že se na věci kolem nás začneme dívat zdravým rozumem a že než vymýšlet postupy co nedělat, tak začneme vymýšlet postupy co a jak dělat. Než hledat cesty kudy v žádném případě najít, začneme hledat cesty, kudy všude se dá jít.

A hlavně jsem zvědav, kolik poučení a zkušeností pro další kroky a postupy si z toho všichni, jichž se tato situace týká, vezmou. A v neposlední řadě kolik unáhlených rozhodnutí, soudů a postojů to přinese.